Pervitin

Pervitin (metamfetamin) byl poprvé vyroben koncem 19. století v Japonsku. Není tedy českým vynálezem, jak se mylně uvádí. V průběhu druhé světové války se podával japonským letcům Kamikadze a německým parašutistům. V 70 letech se výrobou pervitinu zabývala jen malá skupina toxikomanů. Fáma, že je to vynález českých chemiků vznikla z období, kdy člověk v československém drogovém podsvětí přezdívaný “Freud” vynalezl snadný způsob jak drogu vyrobit za pomocí izolování efedrinu (hlavní přísada) z léku proti kašli.
Recept na vaření pervitinu se prodává za 15 000 - 30 000 ,- . Dříve byl hlavní zdroj efedrinu chemička v Roztokách u Prahy, ta ale v roce 2004 zrušila výrobu a přesunula se do daleké Indie. Efedrin (příbuzný adrenalinu) se získává z léků proti kašli, je to především modafen a jemu podobné léky. Prodej této látky je státem kontrolovaný, takže Policie má celkem dobrý přehled, jak se v ČR smaží. Kromě efedrinu je potřeba k uvaření několik dalších látek (červený fosfor, kyselina ortofosforečná, toulen, jód, kyselina chlorovodíková, aceton a další..). Většina vařičů pervitinu však neexperimentují, ale učí se od zkušených. Recept jak „uvařit“ pervitin je však poměrně jednoduchý a všechny přísady a nádobí lze ukrýt v igelitové tašce. Většina zkušených narkomanů však ví, že stačí malá chyba a výsledný produkt je nekvalitní a nebezpečný (takzvaný shit). 
(„Vařič je v uvozovkách takový boss celé perníkové scény. Je to vždycky člověk po kterém švestky jdou nejraději. Když zatknou obyčejného šňupače, moc si nepomůžou, ale jakmile sedí vařič, odstřihnou od dávky desítky lidí. Jakmile vařič vyzkouší (většinou sám šňupe) zda je výsledný produkt OK, přichází na řadu dealeři. Ty už zboží distribuují dál do světa. Pokud už v tom vařič nějakou dobu chodí, vůbec se nestýká s obyčejnými lidmi s ulice, ví že riskuje několik let za vaření, přechovávání a distribuci. V reálu ale tohle pravidlo tak často neplatí, protože zkuste se chovat rozumně když potřebujete prachy na suroviny. Každopádně okolo vařiče je vždycky slušná parta lidí, kteří šňupou a dál prodávají.“ www.drogy.ful.cz). 
Čistý pervitin je bílá krystalická látka, může být však i žlutý a lepivý, což signalizuje přebytky kyseliny chlorovodíkové. Žlutý pervitin způsobuje změny v žilách, cévách a vážně poškozuje sliznici. Růžové, červené až fialové zbarvení zase signalizuje zbytky fosforu. Působí negativně na nervy. Šedivé zbarvení oznamuje nedoreagovaný efedrin, který způsobuje stihy, skřípání zubů a neklid.
Hlavním účinkem pervitinu je stimulace organizmu, toxikomani uvádějí, že je to jak nakopnutí.(“Prostě máte tolik energie jako nikdy v životě a to je samozřejmě pocit příjemný, většinou…s tou energií můžete dělat ledacos, můžete tancovat, bavit se, chlastat, prostě cokoli. Máte nutkání si ji někde vybít takže vás baví věci, které by jste třeba nikdy nedělali, prostě jste najednou pohodový člověk s kterým je zábava a který frčí.“ www.drogy.ful.cz). Dobu stimulace nelze regulovat, takže „nakopnutý“ toxikoman nemůže spát a to i několik dní, pokud to přežene. Dalším účinkem je, že zcela mizí potřeba jíst, pocit hladu vymizí, včetně všech pocitů a bolestí, které hladovění doprovází. Dále může dojít k zatuhnutí čelisti, což toxikoman řeší žvýkáním žvýkačky. Mimoto pervitin tlumí tvorbu slin.
(„Začátky bývají fajn, máte spoustu energie, nemusíte spát a jíst. Hubnutí to je jedno velké plus a zároveň mínus. Pokud berete pravidelně tak nežerete skoro vůbec, na celý týden vám stačí jeden rohlík a z toho samozřejmě nemůžete žít. Prostě nemáte chuť k jídlu. Dost nebezpečná je také psychická závislost, člověk si říká že má všechno pod kontrolou, hrozně rád to říká i ostatním, ona to bývá pravda, ale jen do určité míry. Nejdřív berete piko jednou za půl roku, pak jednou za dva měsíce, pak každých 14 dní, potom každý víkend a pak už pořád. Jakmile se intervaly mezi braním rychle zkracují, měli by jste si uvědomit že jste závislý. Jakmile v tom lítáte je těžké se z toho dostat. Piko už v tuhle chvíli nic nedává ale jen bere. Člověk má deprese, stihy, prostě se celkově cítí špatně. Peří už v tomhle období neberete aby jste se povzbudili ale aby jste byly schopni vůbec fungovat a přežít den. Pokud sami nechcete, tak se z toho nedostanete. Za lidí okolo sebe můžu říct, že to končí několika různými způsoby, buď přesedláte na heroin, z kterého už v podstatě nevede cesta zpět, nebo půjdete na léčení. Jsou tu i jiné možnosti kdy se lidé buď předávkují nebo se zabijou. Často se také stává že v souvislosti s braním, skončí ve vězení kvůli prodávání nebo shánění prachů ilegální cestou.“ www.drogy.ful.cz). 
Ve Výchovném ústavu se nám čas od času objeví dítě se silnou závislostí na pervitinu. Obvykle to bývá záchytem policie v oblastech, kde se toxikomani pohybují. Pokud je v dojezdu je neklidné, pohybuje se s místa na místo, bez zjevného důvodu, neustále pohybuje končetinami, pohyby hlavy jsou trhavé, neustále si něco „mumlá“. Děti v takovém stavu jsou v prvních (až třech) dnech neklidné, později se situace obrátí a prospí, někdy i celý týden.
Mám zkušenost s dovozem takové dívky z Ostravy do Žulové. Hned na policejní služebně jsem ptal (pro nezasvěcené zdánlivě zbytečně), jestli ji udělali osobní prohlídku. Odpověděla mi policistka, že samozřejmě a že dívka má u sebe pouze osobní věci. Dovedl jsem ji do auta a sedl jsem si na sedadlo před ní. Během cesty začala však tak vyvádět (pokoušela se prokopnout okna, přelézala do nákladního prostoru dodávky, křičela, byla neobyčejně vulgární a slibovala mi a řidičovi, že nás nakazí infikovanou jehlou) , že jsem nechal zastavit a sedl jsem si vedle ní. V tu chvíli začala probírat kapsy, strčila si do úst vršek od propisky a dále řádila a vyhrožovala. Měl jsem obavu, že má u sebe něco, čím by mne a řidiče mohla napadnout, takže jsem ji přidržel ruce a dohodl se, že zastavíme na nejbližší policejní služebně, kde ji provedou osobní prohlídku. Výsledek prohlídky byl dle nejhoršího očekávání. Několik injekčních setů, úplně zakrvavený kapesník a skleněný střep, kterým by se dal podřezat slon. Vzhledem k tomu, v jakém byla dívka psychickém stavu, byla jen otázka času, kdy střep najde a použije! 
V prvních dnech ve výchovném ústavu zjišťujeme v jaké hloubce závislosti se dítě nachází. Buď pohovorem, nebo podle fyzických znaků nadužívání drog, případně z informací od jiných dětí. Děti, které jsou v hluboké závislosti (a pervitin je nejčastější drogou, která souvisí s hlubokou závislostí) zůstávají v ústavu po nějaký čas dobrovolně z těchto důvodů:
- snaží se konsolidovat svůj zdravotní stav (najíst se, vyspat a vyléčit nemoci)
- dávají si čas na přemýšlení o svém stavu (komunikují s rodinou a podobně)
- zbaví se fyzické závislosti na drogu, což mu umožní vrátit se k začátkům, kdy jim nájezd drogy způsoboval příjemné pocity
Během celé té doby se závislé dítě snaží všem pracovníkům zcela otevřít, říká jim co chtějí slyšet – velmi rozumné závěry, sebehodnocení. 
Je velmi těžké určit hranici kdy to myslí vážně a kdy to hraje, už proto, že i ono samo to obvykle neví jistě.
Později stačí jakýkoli impuls (telefonát rodiče, rozepře v kolektivu, špatné hodnocení chování aj.), dítě uteče a pokračuje v drogové kariéře.
A tak zpět k pervitinu.
Slangové názvy pro pervitin: piko, péčko, peří, pergo, speed, meth

Pervitin v bodech: 
- na pervitinu je psychická závislost 
- pervitin není česká droga, češi pouze vymysleli snadný způsob vaření 
- laboratoř na výrobu pika se vejde do igelitky 
- pervitin je stimulant, v podstatě jediné co vám dá je obrovská dávka povzbuzení (daleko větší než třeba u kokainu) 
- přestupní stanicí pro velkou skupinu lidí (ale samozřejmě ne pro všechny) je heroin, což bývá dost často konečná (smrt) 
- největší svinstvo v piku znamenají většinou jedovaté přímesy, právě ty dost často mohou za deprese, stíhy, apod. díky tomu vzniká opačný názor lidí, kteří se dostávali k čisté dávce a podobné stavy nikdy neměli 
- pervitin se bere nejčastěji sňupáním nebo injekční stříkačkou

Jak poznat závislého na pervitinu:
- má abnormálně rozšířené zornice 
- je hubený, vůbec nejí 
- nespí 
- je hyperaktivní, všechno ho baví 
- často mluví 
- neustále přežvykuje nebo kroutí pusou

Závislí na pervitinu se mohou ze své závislosti dostat jen tehdy, pokud mají opravdu velkou motivaci. Zbavit se závislosti však není jednoduché. I vyléčení toxikomani mají po zbytek života sny o „perníkových výletech“. Jedinou možností je pak zapomenout na minulost a snažit se žít budoucností, plánovat a řešit běžné problémy života přímo (což se mnohdy nedaří ani „normálním“ lidem).